- jde o posouzení a zhodnocení subjektivních a objektivních příznaků postiženého
- tyto příznaky podávají informace o závažnosti stavu
1. posouzení stavu základních životních funkcí
a) zjištění stavu vědomí
- pokus o navázání kontaktu > hlasitě ho oslovit
- pokud postižený nereaguje > provést bolestivý podnět (štípnutí do ušního lalůčku)
b) zjištění dýchání a kontrola dýchacích pohybů
- poslechem > zachránce přiloží ucho k nosu a ústům postiženého
- pohledem > sleduje dýchací pohyby hrudníku (zvedání a klesání)
c) zjištění srdeční činnosti
- pohmatem > na krční tepně = karotidě (maximálně 10 vteřin)
2. vyšetření oblasti, kde postižený udává obtíže (bolest, brnění, mravenčení)
3. rychlé celkové dovyšetření postiženého
- pořadí: hlava – krk – páteř – hrudník – břicho – horní končetiny – dolní končetiny
Fyzikální vyšetření postiženého
1. pohled
- dýchací pohyby
- barva kůže
- krvácení
- cizí tělesa
- chování postiženého
- výraz obličeje
- kašel
- poloha a nepřirozený tvar těla nebo jeho částí
- aktivní hybnost končetin, křeče
- zvracení
2. poslech
- sténání, chrčení, křik – spontánní projevy postiženého
- odezva postiženého na oslovení a manipulaci
- dýchací šelesty
3. pohmat
- vyšetření základních životních funkcí
- reakce postiženého na dotek
- bolestivost při pohmatu
- zlomeniny kostí – nepřirozená poloha a pohyblivost částí končetin
- teplota kůže
- citlivost, lepkavý pot, studený pot
4. čich
- abnormální zápach z dechu postiženého
- aceton – u diabetika
- alkohol – u opilého člověka
- jiný zápach na místě nehody
- spálenina
- plyn, benzín, chemikálie